Chemoterapie/Picc

1. cyklus chemoterapie.

První den mojí chemoterapie probíhal následovně:

Nejprve jsem při příchodu musela vyplnit dotazník pacienta a prohlášení. Poté se mi změřila teplota z důvodu COVIDU. Následně jsem šla do kartotéky, kde jsem předložila VZP kartičku. Dostala jsem do ruky potřebné dokumenty a šla jsem na odběr krve na stacionář. Dostala jsem do ruky kanylu, kterou jsem pak měla po dobu 3 dnů v ruce.

Bylo mi na omdlení, a tak jsem si musela lehnout na postel. Sestřička mi musela i otevřít okno, abych to rozdýchala. Odebraná krev se pak zasílá na rozbor.

Potom co jsem to rozdýchala, mi sestřička řekla, ať si sednu do čekárny a že musím počkat, než si mě paní doktorka zavolá. Nevěděla jsem, že na výsledky krve se čeká 2 hodiny.

Když jsem čekala v čekárně na paní doktorku, tak jsem začala koukat na pacienty, kteří tam docházejí. Můžu říct, že atmosféra by se dala krájet. Podívala jsem se na moji ruku, kde jsem měla kanylu a viděla jsem svoji krev v hadičce. Po chvilce jsem měla opět stav na omdlení. Poprosila jsem jednu sestřičku, že si potřebuji lehnout, protože mi bylo zle. Hlavně člověk nemůže pořádně dýchat, když má na puse roušku.

Po 2 hodinách čekání jsem šla za paní doktorkou, která už měla výsledky. Podle výsledků krve mi objednala potřebnou léčbu pro tento den + pro další 2 následující dny.

Opět jsem šla na chodbu s tím, že musím počkat na léčbu, která dorazí.

Čekala jsem zhruba 4 hodiny na danou léčbu a kapání trvalo zhruba 5 hodin.

Jste v místnosti, která má cca 40 m². Je tam zhruba 8 křesílek, z toho dvě se dají polohovat a dvě postele.

Když bylo obsazené polohovací křeslo, tak jsem si vypůjčila stoličku na nohy. Jinak bych měla nohy ve vzduchu. (když budu mít fotku, tak to sem hodím).

V ten den vedle mě seděla jedna slečna a já byla velmi ráda, že si mohu s někým pokecat. První otázka, která mě napadla byla: s čím tu jsi?

Když mi řekla, že má Hodgkinův lymfom a 4. stádium a má za sebou 3. cyklus chemoterapie, tak jsem si říkala, že budu ráda, když mi k tomu něco řekne.

Řekla mi pouze její vedlejší účinky, ale každý člověk je individuální.

Věřím, že někteří lidé se nechtějí bavit, protože jsou z celé léčby vyčerpáni a pořád se vracet k tomu samému a vše každému vysvětlovat je už nadlidské síly.

Když jsem ten den odkapala, tak už na mě čekala máma s tátou a odvezli si mě domů.

Ten den jsem dodržovala pitný režim, aby veškerá ta léčba, která mi byla podána šla rychle pryč.

Během noci jsem nemohla usnout ale to je normální. To, co vám brání spát, jsou tzv. kortikoidy.

Když jsem zabrala na hodinu, tak jsem zažila něco, co bych porovnala jako s kontrastní látkou v Petku. Jakoby mi léčba projela celým tělem a potom jsem se vzbudila. Myslím si, že to tělo mělo totální šok z toho, co ten den do sebe dostalo.

Když jsem se ráno na sebe podívala do zrcadla, tak jsem měla oteklý obličej.

Další dva dny, jsem měla léčbu na 2 hodiny, ale byla jsem strašně unavená a kroutila jsem se na křesle a modlila jsem se, ať je konec.

Člověk se opravdu těší na svoje domácí prostředí a hlavně na svojí postel.

Nevěřila jsem, že budu kolem sebe potřebovat lidi, kteří mi budou muset pomáhat. Sama bych to nezvládla. Chtěla bych tímto poděkovat svým rodičům, kteří při své práci měli další starosti se mnou a starali se o mě 24 hod. denně.

Kdybych byla sama, tak bych si musela nějak zajistit jídlo, ale myslím, že z 80 % bych jedla nezdravá jídla, protože na nic bych neměla energii. Obdivuji lidi, kteří mají doma děti a léčí se.

Chtěla bych upozornit, že každý snáší chemoterapii jinak. Každý z nás je individuální.

Myslela jsem si, že když léčba bude trvat takovou dobu, tak že se ze mě stane vášnivá čtenářka, nebo se budu učit cizí jazyk. Bohužel tohle nebylo možné.

Po dobu 2 týdnu jsem byla nepoužitelná. Byla jsem strašně unavená. Film, který jsem si pustila, tak po půl hodině sledování jsem ho už ani nevnímala.

Měla jsem problém někomu odepsat na zprávu. V ten okamžik jediné řešení bylo, tomu dotyčnému zavolat. Byla to v tu chvíli nejlepší varianta, jak se s někým spojit.

Druhý týden po chemoterapii jsem šla na tzv. dopich. V průběhu dopichu jsem měla strašné návaly vedra. Takové návaly vedra, že mi padaly kapky potu z čela.

V průběhu tohoto týdne jsem si dávala 5 dnů injekce do břicha. Poprvé jsem si udělala modřinu, protože jsem si nechtěně při vpichu pustila špek. :-D

Když si budete dávat injekci, tak si místo pořádně vyčistěte a držte si svůj špíček.

Po těchto injekcích jsem měla hned druhý den afty. V tento moment už jsem nebojovala jenom s rakovinou, ale také se svojí váhou.

Před celkovou léčbou jsem měla 43kg, ale v průběhu léčby se moje váha pohybovala v rozmezí 38-40kg. Ono, když máte afty v puse a krku, tak není možné jíst normálně. Při každém soustu jsem brečela.

Zkoušela jsem fialovou vodičku do pusy, ústní vodu atd., ale nic nepomáhalo. Bylo to v důsledku Zarzia a nedalo se s tím nic dělat.

Když byl konec injekcí, tak afty zmizely.

Musela jsem proto začít jednat rychle, abych přežila. Proto jsem si vyhledala výživovou poradkyni přímo pro onkologické pacienty. Dostala jsem hodně druhů nutridrinků, díky kterým jsem se nějak udržovala.

3. týden jsem už byla schopná fungovat normálně. V tuto dobu jsem chodila i na hodinové procházky.

2. cyklus chemoterapie

Na odběr krve jsem šla opět v ranních hodinách. Opět mě čekala kanyla do ruky a já měla vyvalené oči. Tentokrát jsem už zařvala, jak to bolelo. Sestřička mi vjela na nerv, což je běžné. Kolem byli pacienti, kteří na mě koukali a řekli, ať si nechám udělat Picc. Když jsem byla na první chemoterapii, tak jsem viděla lidi, kteří si přišli sednout na odběr krve, vytáhli ruku a něco jim z ní trčelo a žádná kanyla je do ruky nečekala. 

Bylo to pro mě velké rozhodnutí, zda si tohle nechám udělat. Strašně jsem se bála toho, zda je to bolestivé. I když vám někdo řekne, že to vůbec nebolí, tak kdo si to sám neprožije, tak prostě neví. Každý z nás má jiný práh bolesti.

Řekla jsem si, že moje léčba je tak dlouhá a že nechci mít rozpíchané ruce. Když jsem přišla domů, tak jsem si o tom dost načetla. Šla jsem tedy do toho a Picc jsem si nechala udělat. Byla to pro mě taková moje první operace. :-D Když jsem přišla na sál a viděla jsem vše připravené a hlavně to sterilní prostředí, tak jsem se strašně bála. Pan doktor mi vše vysvětlil. Řekl mi, že mi najde hlavní žílu ultrazvukem a až jí najde, tak to konkrétní místo umrtví a udělá malinký řez, přes který dostane katetr. Můžu ze své zkušenosti říct, že tento zákrok je úplně bezbolestný. Zavedení katetru trvalo zhruba 35 min.

Picc doporučuji lidem, kteří mají ztrátu žil, nebo kteří mají panickou hrůzu z kanyl jako jsem já.

U Piccu je nevýhoda, že převaz se dělá zhruba jednou za týden až 10 dnů.

Když se půjdete sprchovat, tak si dejte na ruku nějaký sáček. Nesmí se to namočit.

Při léčbě a odběru krve se tento fialový cvoček uvolní a vyšroubuje se zelené víčko, aby daná léčba proudila do těla. Po léčbě se vymění víčko z hygienických důvodů a fialový cvoček se zacvakne.

Až budete chodit na léčbu nebo převaz, tak si hlídejte, aby vám to zdravotní sestřička nepovytáhla. Může to být povytažené zhruba na 3 cm, ale víc už ne! Jestliže to budete mít více povytažené, tak můžete dostat zánět a nebo Picc už nebude funkční na 100%.

Po převazu vám zdravotní sestřička napíše datum převazu. Na převaz se tedy chodí jednou za týden až 10 dnů. 

Doporučuji si najít doma starou ponožku a ustřihnout si kus, který si dáte na ruku. Krásně si tím zakryjete picc a nemusíte nikomu nic vysvětlovat.

3.-6. cyklus byl stejný, ale přicházely nové nežádoucí účinky léčby, které se dozvíte v následujícím článku.